CES ( kroužkovací projekt )

Minulý čtvrtek jsem byl na svém prvním letošním CESu. Už několikátým rokem probíhá v rákosinách rybníka Zrcadlo nedaleko Kopidlna odchytová kroužkovací akce nazývaná CES ( Constant Effort Sites Scheme ). Jejím cílem je zjistit početnost a úspěšnost hnízdění rákosinových druhů ptáků na této lokalitě.

Večer před odchytem jsem natáhl do rákosí na 110 m ornitologických sítí, pak se sám natáhl na karimatku a meditoval o nesmrtelnosti chrousta. Ještě než vše zahalila noc, spustil se vyrtvalý déšť, který mne zahnal do auta, kde jsem posléze zcela neočekávaně usnul.

V půl páté ráno jsem roztáhl připravené sítě a do 11 hodin se věnoval projektu. Podařilo se odchytit 24 ptáků 5 druhů ( rákosníky poružkované, obecné i zpěvné, cvrčilku slavíkovou a strnada rákosního ) . Nic moc. Zdá se, že letošní rok zkomplikovala ptákům hnízdní sezónu islandská sopka. Teploty nízké a déšť a zase déšť. A předpověď se příliš nemění.

Naštěstí čtvrtek byl téměř bez deště a tak se mi podařilo nafotit i několik ptačích druhů.

Na první fotce je rákosník velký. Ten sice sítě ignoroval, ale nepřetržitě si zpíval svou trošku skřípavou melodii.

Po okolních polích poletovalo několik čejek chocholatých. Jejich vzdušné honičky dokážou člověka zaujmout na dlouhé minuty.

V rákosí se objevil i strnad rákosní. Samečka se mi posléze podařilo odchytit a vzhledem k tomu, že na noze již měl kroužek, který jsem mu nandal, jak jsem zjistil ze svých zápisků, před více jak rokem, věděl jsem, že je to místní starousedlík, věrný svému "bydlišti".

Ještě než jsem předchozí den dojel k Zrcadlu, stavil jsem se na nedalekém rybníce se zajímavým jménem Nečas. Nad hladinou poletovali rybáci bělokřídlý, ve vlnách se houpala rodinka labutí velkých a na vysokém keři zpíval strnad luční (viz.foto).

Už se těším na další CES. A hlavně na velkou letní odchytovou akci, která probíhá na začátku srpna. Prostě tohle místo mi učarovalo. Nevím jak, vždyť je to jen louže s trochou rákosí, obklopená rozsáhlým polem. Nic moc estetika, ale má to nějaký ukrytý náboj.

Zimní návštěvníci

Dlouho jsem nic nenapsal. Ale bylo to proto, že jsme se stěhovali do nového domu a zabralo to nějaký čas. Hodně času. Skoro vůbec jsem se nikam nedostal. Jen tak tak, že jsem stihl vyrobit krmítko. Naštěstí slunečnice přilákala spoustu hladových zobáčků a tak bylo za oknem na co koukat. Od rána jsem zde pozoroval sýkorky modřinky i koňadry, zvonky, stehlíky, čížky, dokonce i dlasky a hrdličky zahradní. Občas jsem natáhl nárazovou síť a okroužkoval čížky lesní ze severu nebo zimujícího dlaska kdo ví odkud. Třeba ho někdo někde chytí a zkontroluje a já se tak dovím něco o jeho cestách.

Jedním z pravidelných návštěvníků krmítka byla i zimující červenka. Naprostá většina červenek odlétá na jih, ale pár jich tu zůstane a pak hledá potravu i na krmítkách.

Jeden den vyhlížím z okna do zahrady a najednou se na nesklizenou jabloň sneslo hejno 40 kvíčal a pustili se do jablek s takovou vervou, že do večera byla úroda pryč.

Ale touhle dobou už se probírá ze zimního spánku jaro a v nedalekém háji se začínají ozývat pěvci. Sýkorky melou ty své krátké nápěvy, brávníci místo tichého cvrčení začínají pohvizdovat melodie a brhlíci nahlas pískají a hledají dutiny k zahnízdění.

A nad polem se objevilo letošní první hejno skřivanů. Sláva jaru.

A dnes ráno tu už byl špaček. Seděl na ořešáku na vedlejší zahradě a zpíval tu svou zvláštní melodii.

Nedělní "Rozkoš"

V neděli jsem byl v Hradci Králové na veterinárním kongresu. Po přednáškách jsem se rozhodl vyrazit na nedalekou údolní nádrž Rozkoš. která se jako každý podzim upouští a stává se významnou tahovou zastávkou bahňáků. Navíc na internetu byl zveřejněn zápis z exkurze členů východočeské pobočky ČSO, která proběhla před týdnem a výpis pozorovaných druhů byl velmi lákavý.

Na polovypuštěnou nádrž svítilo podzimní slunce a já po příjezdu hledal na bahnitém břehu bahňáky a na hladině kajku mořskou. Kajku jsem nakonec nenašel,na hladině plavala hejna hus velkých, březňaček a roháči ve výrazném zimních šatě. Na obnaženém dně jsem zastihl desítky volavek popelavých, racků chechtavých a kormoránů velkých.

A pak najednou přilétlo hejnko jespáků obecných. Přiblížili se ke mně na pár metrů a já vesele fotografoval.

V dálce se ozýval břehouš rudý. Bohužel byl velmi daleko, v dalekohledu se jevil jako malá skvrnka za velkým kamenem. Na nedalekou kamenitou výspu přilétlo několik kulíků bledých.

A nakonec se mi na bahnitém břehu podařilo zahlédnout čtveřici kulíků písečných. Rychle pobíhali a vůbec jsem nestíhal je dostat do hledáčku. Najednou je něco vyplašilo a rychle vzlétli nad hladinu.

Večer se bohužel rychle blížil a světla kvapem ubývalo. Celé pozorování a fotografování završil jespák křivozobý, který se osamoceně brodil v mělké vodě. Bohužel už byla taková tma, že moje Bigma ho už nedokázala dostatečně zobrazit na čipu. Byl jsem ale spokojený. Do svého birdlistu jsem si poznačil 3 nové druhy a nafotil pár docela slušných fotek. Docela se už těším na příští podzimní "Rozkoš".

Cestou do Budějc

Podzim už nabírá obrátky a nejvíc je to vidět na rybnících, kde se houfují myslivci, aby si každý střelil tu svou kachničku. Tento víkend jsem neměl moc času a tak jsem se cestou do Českých Budějovic na rybníky díval jen z auta. A když něco postřehl, tak zastavil. Nejzajímavější zastávka byla u Dubenského rybníka. Nad rákosím se honila poštolka s mladým pochopem, na polích přeletovala hejna špačků a čejek, která vyrušila čas od času nějakou volavku popelavou nebo bílou. A pak jsem postřehl nad hladinou nějakého rybáka. Nakonec se z něho vyklubal juvenilní jedinec rybáka černého.

U ostatních rybníků jsem narážel spíš na myslivce. Jen občas na polích bylo možné spatřit volavky bílé a popelavé, nebo několik čápů černých. Tak jsem se raději věnoval fotografování zajímavé housenky. Její mimikry mi ji dovolilo objevit zcela náhodou. Bohužel nevím k jakému motýlovi ji zařadit.

Cestou domů jsem zahlédl na poli u Novosedel ještě skupinku našich největších bahňáků. Kolih velkých. Měl jsem z nich radost. Z naší přírody pomalu mizí a tak bude setkání s nimi čím dál tím vzácnější.

Konec léta na budějovických rybnících

Poslední prázdninový víkend jsem využil trochu času a vyrazil se podívat na jihočeské rybníky. Zamířil jsem nejprve na sádky u Čejkovic. Byl krásný slunečný den a já doufal, že mi bude přát štěstí. Většina rybníčků na sádkách byla napuštěná a na hladině se kolébalo jen pár březňaček a mladých poláků. Nad hlavou mi poletovalo několik racku chechtavých a ve velké výšce jsem občas zahlédl šiky kachen. Na travnatých březích mezi rybníčky se pásly ovce a mezi nimi postávalo 5 volavek popelavých a 4 volavky bílé, které se ale okamžitě zvedly a letěly pryč. Mezi odpočívajícími labutěmi byla i jedna husa velká a pak taková malá volavka. Byla poloviční a schovávala se v trsech vysoké trávy.

Po dalším pozorování jsem zjistil, že se jedná o volavku rusohlavou. Poměrně vzácného zatoulance z jižní Evropy. Je možné, že by se mohlo jednat i o uprchlíka ze zoo, ale nevšiml jsem si nějakého označení, které by to prokázalo a navíc byla poměrně plachá a tak mám pouze dokumentační foto.

Na nedalekém rybníčku, kde na hladině plavalo na sto kopřivek, jsem narazil na letošní mládě volavky červené. Také poměrně vzácný druh. Bohužel byla ode mne tak daleko, že fotografie není ani dokumntační. Tak jsem aspoň zvěčnil volavku bílou.

Nedaleko rybníku Dehtář jsem narazil na soustavu několika rybníčku v jejichž okolí se nacházejí pastviny a na něm tento velký bílý skot.

Na rybníčcích převládaly březňačky. Byly všude, v rákosí, na březích, pod stromy. Snadno se vyplašily a s nimi se do vzduchu vznesl i kolík bílý. Nádherný exotický ptáky se zajímavým zobákem. Snadno ho lze na fotce nalézt.

Ve vzduchu jsem pak měl možnost pozorovat i orla mořského, orlovce říčního, motáka pochopa, hejno čejek, mladého kvakoše nočního a samozřejmě další volavky popelavé. Na loukách postávalo několik čápů černých. U břehu se pak zapomněla dvojice kolpíku, z nich jeden byl označen kroužky, ale bohužel jsem na dálku je nebyl schopen rozluštit.

Byl to vcelku úspěšný výlet. Jen bahňáky jsem nenašel. Už prý začal jejich tah Evropou. Tak snad příště.

Alpy

V polovině července jsem navštívil NP Hohen Tauern ( Vysoké Taury ) - centrální masiv Alp v Rakousku. Základní tábor jsme s rodinou rozbili v Kaprunu. I když jsem nepřijel za birdwatchingem, ukázalo se, že celá oblast je zajímavou ptačí lokalitou. V nedalekém Zell am See je velké jezero s poměrně rozsáhlou rákosinou, kde jsem při koupání zahlédl volavky popelavé, lysky černé, potápky roháče a mnoho druhů drobných pěvců.

Ale nejzajímavějším místem byla vysokohorská silnice Grossglockner Hochalpenstrasse. Začínala v nedalekém údolí a je možné vyšplhat po ní až do výšky 2503 m.n.m. Výhled z ní na okolní alpské vrcholky je tak uchvacující, že jsem se spíš snažil zachytit krajinu než hledat opeřence.

Cesta začíná ve Ferleiten, kde je kasa a po zaplacení 28 EUR je možné vyrazit vzhůru. Cesta stoupá všemi vegetačními pásmy. Všude okolo silnice jsou odpočívadla po několika desítkách metrů, odkud můžete pozorovat okolí. Mezi smrky lze zahlédnout ořešníky kropenaté, různé druhy sýkor, šoupálky, králíčky a strakapoudy. Nejlepším místem je odpočívadlo Piffkar, kde je i krátká naučná stezka okolním lesem.

Ve výšce 2260 m.n.m. se nachází alpské muzeum Haus Alpine Naturschau. Je odtud nejen nádherný výhled na horské štíty, ale na okolních loukách lze pozorovat i sviště. Přímo pod střechou budovy jsem objevil hnízdo pěnkaváka sněžního, kterého jsem sice zahlédl jak krmí mladé, ale vyfotografovat se mi ho nepodařilo, protože okolo bylo spousta návštěvníků.

Na dalším místě, ve výšce 2230 m.n.m., které bylo uprostřed horských luk jsem měl štěstí a zahlédl jsem orla skalního, který plachtil nad hřebenem. Dalším pozorovaným zajímavým druhem byla břehule skalní. Několik jedinců poletovalo okolo opěrných silničních zdí.

Myslím si, že výlet po této silnici může být zážitkem nejen pro řidiče, ale pro celou osádku vozu, ve které může být klidně i nadšený birdwatcher.

Dalším zajímavým místem je soutěska Thun-Klamm. Nachází se přímo v Kaprunu a cesta skrz je vedena po dřevěných mostcích přímo nad vodou. Končí pak u malé přehrady, kde po březích poletoval konipas horský a na hladině plavali poláci chocholačky.

Začátek prázdnin na budějovických rybnících

V pondělí jsem se dostal zase na své oblíbené budějovické rybníky. Ráno bylo sice pošmourné, ale na několik dopoledních hodin se obloha vybrala a vysvitlo slunce. vou cestu jsem začal na čakovských rybnících. Nad rybníkem Beranov poletovali rybáci obecní, přeletovali labutě a poláci chocholačky. Na hladině pak plavalo hejno hus velkých a spousty potápek roháčů se svou drobotinou.

Po břehu běhal pisík obecný, konipas bílý i horský a na stromech se ozývala žluva hajní. Těch tady nápadně přibývá. Podařilo se mi dokumentačně zachytit krásně vybarveného samce.

Dále jsem pokračoval na rybník Vyšatov. Nedávno zde byl pozorován rybák bahenní. Na okolních loukách zalitých vodou pobíhali kulíci říční a vodouši bahenní. Nad hladinou poletovalo hejno racků chechtavých a pár rybáků obecných. Rybáka bahenního jsem našel až na nedalekém Blatci.

Vyplašil jsem ho a tak mi ukázal jen záda. Následující fotografie z druhé strany rybíka už nestáli za moc. Na lagunách nedalekých sádek bylo živo. Hned u plotu se procházel čáp bílý.

O kus dál postávaly na břehu dvě volavky stříbřité.

Všude bylo spousty racků chechtavých s mláďaty. A konipasů a labutí a volavek popelavých.

A pak na závěr, když už jsem se otočil a vyrazil na cestu zpět, jsem uviděl "zlatý" hřeb svého pozorování. Kolpíka bílého. Překásného dospělého jedince. Minulý rok jsem na jihočeských rybnících pozoroval hejno asi 25 jedinců, ale tak blízko jsem mu v přírodě nestál.