Dlouho jsem nic nenapsal. Ale bylo to proto, že jsme se stěhovali do nového domu a zabralo to nějaký čas. Hodně času. Skoro vůbec jsem se nikam nedostal. Jen tak tak, že jsem stihl vyrobit krmítko. Naštěstí slunečnice přilákala spoustu hladových zobáčků a tak bylo za oknem na co koukat. Od rána jsem zde pozoroval sýkorky modřinky i koňadry, zvonky, stehlíky, čížky, dokonce i dlasky a hrdličky zahradní. Občas jsem natáhl nárazovou síť a okroužkoval čížky lesní ze severu nebo zimujícího dlaska kdo ví odkud. Třeba ho někdo někde chytí a zkontroluje a já se tak dovím něco o jeho cestách.
Jedním z pravidelných návštěvníků krmítka byla i zimující červenka. Naprostá většina červenek odlétá na jih, ale pár jich tu zůstane a pak hledá potravu i na krmítkách.
Jeden den vyhlížím z okna do zahrady a najednou se na nesklizenou jabloň sneslo hejno 40 kvíčal a pustili se do jablek s takovou vervou, že do večera byla úroda pryč.
Ale touhle dobou už se probírá ze zimního spánku jaro a v nedalekém háji se začínají ozývat pěvci. Sýkorky melou ty své krátké nápěvy, brávníci místo tichého cvrčení začínají pohvizdovat melodie a brhlíci nahlas pískají a hledají dutiny k zahnízdění.
A nad polem se objevilo letošní první hejno skřivanů. Sláva jaru.
A dnes ráno tu už byl špaček. Seděl na ořešáku na vedlejší zahradě a zpíval tu svou zvláštní melodii.
Žádné komentáře:
Okomentovat